atributivní

Tsjechisch

Uitspraak

• IPA: /atr̩ɪbʊtɪvɲiː/

Woordafbreking

• atri·bu·tiv·ní

Bijvoeglijk naamwoord

atributivní

1. (taalkunde) attributief

Verbuiging

	enkelvoud				meervoud
	mannelijk		vrouwelijk	onzijdig	mannelijk		vrouwelijk	onzijdig
	bezield	onbezield			bezield	onbezield
nominatief	atributivní				atributivní
genitief	atributivního		atributivní	atributivního	atributivních
datief	atributivnímu		atributivní	atributivnímu	atributivním
accusatief	atributivního	atributivní			atributivní
vocatief	atributivní				atributivní
locatief	atributivním		atributivní	atributivním	atributivních
instrumentalis	atributivním		atributivní	atributivním	atributivními

Synoniemen

• přívlastkový

Verwijzingen

• Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR (Tsjechisch)