určení

Tsjechisch

Uitspraak

• IPA: /ʊrtʃɛɲiː/

Woordafbreking

• ur·če·ní

Woordherkomst en -opbouw

• Afgeleid van het werkwoord určit met het achtervoegsel -ení

Zelfstandig naamwoord

určení o

1. bepaling, vaststelling
2. doel
3. goedkeuring; van een besluit
4. benoeming

Verbuiging

	enkelvoud	meervoud
nominatief	určení	určení
genitief	určení	určení
datief	určení	určením
accusatief	určení	určení
vocatief	určení	určení
locatief	určení	určeních
instrumentalis	určením	určeními

Synoniemen

1. stanovení o, identifikace v, identifikování o, konstatování o
2. cíl monbezield, účel monbezield, záměr monbezield
3. –
4. ustanovení o, pověření o

Afgeleide begrippen

• předurčení o
• sebeurčení o

Typische woordcombinaties

• příslovečné určení o
• určení pohlaví o

Verwante begrippen

neurčitě (bw.) neurčito o neurčitost v neurčitý předurčenost v

předurčený určený určitě (bw.) určitý

určovací určování o určovat imperfectief určující

Verwijzingen

• Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR (Tsjechisch)
• Slovník spisovného jazyka českého - Ústav pro jazyk český AV ČR (Tsjechisch)
• Příruční slovník jazyka českého - Ústav pro jazyk český AV ČR (Tsjechisch)
• Česko-německý slovník Fr. Št. Kotta - Ústav pro jazyk český AV ČR (Tsjechisch / Duits)

Bijvoeglijk naamwoord

určení

1. nominatief bezield mannelijk meervoud van určený
2. vocatief bezield mannelijk meervoud van určený